Za svoji šedesátiletou historii se NATO stalo vražedným a destrukčním nástrojem, sloužícím zájmům imperialismu. NATO, zrozené z antikomunistické politiky USA a jejich imperialistických spojenců v Evropě, hrálo rozhodující roli při podpoře útlaku demokratických, pokrokových a antiimperialistických hnutí (jak tomu bylo v Itálii), diktátorů (jak tomu bylo v Portugalsku, Řecku či Turecku), vystupovalo proti africkému a asijskému lidu, který hrdinně bojoval za svoji nezávislost a osvobození od koloniálního útlaku. V neposlední řadě NATO bojuje proti demokratickým procesům v Latinské Americe. Po rozpadu socialistického bloku NATO ukázalo, že jeho cíle nebyly nikdy ?obranné" (jak to prohlašovalo v zakládající smlouvě z dubna 1949).
Útok na Jugoslávii v roce 1999 zůstane historickým milníkem první intervence NATO mimo hranice svých členských států (brzo následované okupací Afghánistánu). Bomby ničící školy, nemocnice, mosty a obytné čtvrti měst a zabíjející tisíce Jihoslovanů byly ospravedlňovány údajnou ochranou demokracie, avšak ve skutečnosti se jednalo o trest pro Jugoslávii, která se nechtěla podřídit imperialistickému světovému pořádku, určovanému USA.
Současná doba je dobou rozšiřování NATO a jeho vlivu, napětí a militarismus tak neustále rostou. Úsilí o vojenskou porážku Ruska a Číny (z mnoha různých důvodů) je znamením, že imperialismus ve svých útocích neustane, dokud nebude plně ovládat všechna místa a zdroje na Zemi. Tzv. ?protiraketový štít" (v rámci Evropských hranic Ruska) není obranou, ale především se jedná o další krok směrem ke zvyšování pravděpodobnosti obrovské války v blízké budoucnosti, jak už to jasně ukázaly provokace ze strany Gruzie vůči Rusku (v srpnu 2008).
Současně má reaktivace a vytváření vojenských struktur USA sloužit k zastrašování v jiných částech světa, jako varování, jako je tomu v případě Afrického komanda USA, reaktivace Čtvrté flotily pro Latinskou Ameriku či jasné podpory teroristického státu Izrael ze strany USA a Evropské unie.
Porážka NATO, jako jedna součást boje a porážka imperialismu jako celku, je jedinou možnou cestou vpřed.
Historie prokázala, že žádná hrozba či nebezpečí není nepřekonatelné a vše závisí jen na schopnosti mládeže a lidí organizovat se a bojovat všemi prostředky za svá práva.
Připojení se a zintenzivnění boje proti imperialismu je naší jedinou cestou k jeho porážce. Stejně tak, jako je naším úkolem vést na školách zápas za práva na vzdělání, na pracovních místech za práva pracujících, na ulicích za kulturu, sport, za životní prostředí a sexuální práva.
Svět míru, pokroku, demokracie a suverenity závisí jen na nás a na našich schopnostech organizovat boj.
Porazíme imperialismus!
Ne NATO!
Ne imperialismu!¨
